Státní svátek jsme oslavili výletem na Oldřichovský špičák. Je to nejvyšší hora Oldřichovského hřebene, měří 724 metrů. Počasí typicky podzimní, sluníčko nám nevysvitlo, ale také nepršelo. Nakonec to byl docela pěkný výlet.

První dvě zimy, které jsem po narození syna Bartoloměje prožila v Liberci, byly v pohodě - mírné, téměř bez sněhu. Ovšem loňská zima mi ukázala, co to znamená bydlet "na horách". Zjistila jsem, že na zdejší chodníky plné ledu a silnice plné sněhu nejlíp zabírají trekové boty do hor. Nekloužou, je v nich teplo, goretex sníh nepropustí... A hlavně, člověk je v nich poměrně stabilní, i když nese v náručí dítě. Ovšem to, že se letos do pohorek obuju už 15.října, to jsem teda nečekala... Pár fotek z dnešního rána v Liberci... 

Fotokuriozita - vesnice Peklo na Frýdlantsku. Nápadité, ne?

Letos na jaře byl ve Vratislavicích nad Nisou nedaleko Liberce obnoven zdejší lesopark. Překvapilo mě, jak pěkné to tu teď je: keltská stezka plná nových stromů, běžecké a chodecké trasy, pro děti velká prolézačka, lanová věž i labyrint, všude nové lavičky. Ostatně mrkněte sami. A když už tu budete, tak se nezapomeňte podívat na nově rekonstruovanou budovu hasičské zbrojnice - pokud máte malé děti, určitě oceníte informaci, že se tu příští týden otevírá nové mateřské centrum. Bude se jmenovat Kamínek a otevřeno bude mít každou středu dopoledne.

Dnes a zítra se v Liberci natáčí jakýsi historický film. A tak si ve městě můžete po dlouhé době zase prohlédnout plakáty s Marxem, Engelsem a Leninem:-)

Součástí Liberce jsou i kdysi samostatné Kateřinky. Bývala to bohatá obec plná textilních továren - a právě zdejší průmyslníci tu v roce 1930 nechali vybudovat koupaliště. O jeho obnově se teď rozhoduje.

Za chvíli tu bude podzim, a tak je potřeba využít každou chvilku pěkného počasí. Tentokrát jsme si udělali výlet do Jizerských hor - z Ferdinandova jsme podél potoka došli až k vodopádu Velký Štolpich, odsud po krásné staré cestě pak vystoupali až na vyhlídku Ořešník a vrátili se zpět do Ferdinandova.

Asi 10 km od Liberce leží malé město Chrastava, které stojí za zastávku. Zcela určitě Vás zaujme dominanta města - pseudogotický kostel sv. Vavřince. Na náměstí pak nepřehlédnete radnici, morový sloup a kašnu, pokud Vás zajímají technické památky, pak určitě neminete zdejší secesní most. A město toho nabízí i víc.

Když pojedete na výlet do Libverdy, určitě si nenecháte ujít zdejší zajímavost - Obří sud. Kousek nad ním po silnici je ale ještě jedno zajímavé místo, které zaujme hlavně děti. Je to Vyhlídka Pekelské sázky, kterou hlídá opravdovský čert!

Myslíte si, že o vážných věcech, jako je třeba výchova dítěte s postižením, je možné psát s nadhledem a humorem? Tahle knížka Vás o tom může přesvědčit.

Vzhledem k tomu, že z vlastní zkušenosti vím, že cestovat v Praze s kočárkem je dost hororová zkušenost, nedá mi to a následující výzvu tímto trochu víc popularizuji... Nedělám si moc iluze, že by to pomohlo, ledaže by odpovědní činitelé zkusili jeden den strávit cestováním po Praze nikoliv v osobním voze s řidičem, ale na invalidním vozíku, s kočárkem, nebo slepeckou holí v ruce.... Ale i tak - viz dále.

Mezi Raspenavou a Hejnicemi, nedaleko Lužce pod Smrkem, stojí krásná boží muka, říká se jim Nichtova. Pochází z druhé poloviny 19. století, mnoho let ale byla zničená a rozvalená. V letech 2004-2005 je obnovilo Občanské sdružení Frýdlantsko s finanční podporou Nadace VIA a firmy Knorr-Bremse. Je odtud krásný výhled na Jizerské hory.

Raspenava, město kousek od Frýdlantu v Čechách, se pyšní krásným neobarokním kostelem Nanebevzetí Panny Marie z počátku 20. století. A když už se tu zastavíte, nahlédněte i na hřbitov, určitě Vás zaujme zajímavá hrobka továrnické rodiny Richterů od architekta Neumanna, která právě prochází rekonstrukcí a nově opravené hroby obětí z první světové války.

Už poněkolikáté jsme projížděli Dolní Řasnicí ve Frýdlatnském výběžku kolem kovárny Ondřeje Stelziga. Ani tentokrát nebylo otevřeno, tak aspoň pár fotek z exteriéru... A pro poučení příběh onoho známého kováře a rebela...